A hlavně ani nejde tak úplně o to, jestli má zakladatelka v plánu rozbíjet rodinu (jakkoliv to zamilované ženské dělají daleko častěji a snáze než nevěrní chlapi), ale že jí na to taky může přijít manžel a nevydýchat to.
Nevěra je skoro vždycky velký malér, ale nemá cenu říkat nevěrnému, že se to nevyplatí a ať se na to vykašle, stejně to bude dělat, jen si bude víc nebo míň hledat racionalizace, proč právě on nemá jinou možnost.
Nakonec to člověk zaplatí i s lichvářským úrokem, což by tolik nevadilo, pokud by to nemusely splácet i děti.
Pawla dává najevo, že je povznesená, protože ona zná "SKUTEČNÉ" problémy, nezbývá než popřát, aby se nikdy nemusela seznámit ani na vlastní kůži ani prostřednictvím manžela. Potože v životě se dějí různé maléry.
Nevěrným pudům se dá poručit, ale většinou se postiženým nechce a stát se to může každému, jak by řekla teta Kateřina, odříkaného chleba největší krajíc. Lepší je se předem moc neprsit.