Pawlo, potíž je v tom, že Ty se cítíš morálně na výši jen díky tomu, žes čistě náhodou v tý situaci nikdy nebyla.. Tady nejde o to, že se Ti začne dvořit nějakej kolega v práci, kterej Tě celkem nezajímá a není co řešit. Jde o situace, kdy o Tebe začne usilovat někdo, kdo Tě zároveň hrozně přitahuje, způsobí, že se nablble usmíváš a vůbec nejsi schopná myslet hlavou a Ty to prostě nemůžeš utnout, protože ten stav mysli utnout jednoduše nejde. A třeba víš, že máš doma skvělýho chlapa, všechno funguje a nechceš o to přijít, ale jediný, co můžeš dělat, je držet kolena u sebe a čekat pár měsíců, než to přejde (jak psala Boží). Zároveň Ti velmi rychle dojde, že to je vzhledem k věku zřejmě poslední příležitost tohle zažít a v horším případě začneš bilancovat, zda Tvůj chlap stojí za to, abys už do smrti nezažila tu chemii, kdy stačí, aby se Tě druhej dotknul a Tebe mrazí po celym těle, což Ti dlouhodobej partner dát nemůže, kdyby se rozkrájel. A do toho ta možnost chvilku si to užít tajně, kdy se vlk nažere a koza zůstane celá...