Možná nejsi takovej extrovert, aby si toho každej hned všimnul.

Já to taky moc nechápu - kluci mi píšou básničky a holky mi říkaj tohle, páč já jsem prostě rychlá a hrozně mě obtěžuje, když se věci okecávaj a vlečou... Loni se to řešilo v práci, že prostě jedu za cílem jak tank a citlivějším povahám to nedělá dobře. Někteří to překousnou, když vidí výsledky, ale na některý už to je moc. Kolegyně pak ještě vytvořila hypotézu, že někomu nemusí dělat dobře, když vidí, že já jsem tvrdá, ale když si nějakou práci vezme na starost někdo jinej, aby mi ukázal, že to jde i jinak, tak se těch výsledků nedobere, což chápu, že je asi dost demotivující.

Je fakt, že u nás je to manžel, kdo si chce povídat a sdílet, rád zkouší nový jídla v restauraci, zatimco já si dám spokojeně smažák..., on se ptá na cestu, když se ztratíme, protože já jsem odhodlaná to za každou cenu najít sama atd. Prostě takový to proč muži nenaslouchají a ženy neumí číst v mapách je u nás přesně naopak. Ale ty básničky mi Jenoň stejně psal