Před mnoha lety jsme se takhle do sebe stylem "udeřil blesk" zamilovali až po uši s kolegou z odloučené pobočky stejné firmy. Rok a půl jsme s tím bojovali (míněno - nikdy mezi námi k ničemu "nespolečenskému nedošlo), což bylo o to obtížnější, že jsme spolu museli takřka denně úzce spolupracovat, a vášeň jsme cítili oba obrovskou. No, "vyhráli jsme" nad pokušením (tj. nerozvrátili jsme naše manželství), ale byl to opravdu náročný rok...a poté ještě SEDM, než jsem na něj dokázala pomyslet jako na "kolegu z práce", a ne na potenciálního milence.
Tak že - JDE TO, SAMOZŘEJMĚ, ale ne snadno.
Všechny při té příležitosti bezvládně ležící pod hrušní plně chápu