Nepodlehlo, protože to nebyl ten správný člověk, s kterým by podlehlo. Tady nejde o nějaký sex na výjezdní poradě, pod vlivem alkoholu. Tady jde o to, že usínáš s myšlenkou na něj, probouzíš se s myšlenkou na něj, ať chceš anebo nechceš! A bohužel, první měsíce jsem byla naprosto mimo sebe, tím, že jsem sobě tak věřila, tak jsem sama sebe nedokázala pochopit, co se mi to děje, proč! A to nepíšu o sexu, my spolu první měsíce vůbec nic neměli, první měsíc se mě denně chodil ptát, jestli s ním jdu na oběd (ne sami), odmítala jsem a pak jsem šla, na obědě jsem hleděla na talíř, aniž by jsme spolu něco měli, tak jsem byla psychicky (ze sebe) tak vyčerpaná, že jsem shodila asi 8 kilo, snad za 2 týdny. Nervy, stres, vztek (na sebe, na něj), já jsem strašně ráda, že už dokážu fungovat. A hormony se mnou už tak necloumají, ta pitomá houpačka je už díkybohu pryč. Priority mám ujasněné.