V zásadě s tebou souhlasím, ne že bych se nezamilovávala, nicméně nejsem zvířátko, abych tomu podléhala na potkání, je to věc rozhodnutí.

Na platoňáka se dá myslet a i při tom zabloudit ve svém vlastním městě (já kdykoliv jsem zamilovaná, tak balím řízky v opačném pořadí- :)), ale není to takové, že by člověk musel skočit do zdi. Jakmile zamilovaná vědomě a svéprávně připustí sex, všechno se mnohoznásobí a dotyčná "postižená" už fakt téměř za nic neodpovídá.

Ale do té postele vleze každá na základě svého rozhodnutí a to je možné při vědomí nějakých svých priorit udělat správné, i kdyby vám volal Pán Bůh, ať se stavíte po šichtě na kafe.

Ty, co se tu pochechtávají Pawlle, zároveň říkají, že jsou naprostými otrokyněmi své sexuality, vulgárně řečeno své pipiny. Trošinku smutné, ne?

Neříkám, že jsem vždycky rozhodla správně, nicméně své jsem si odtrpěla a nikdy bych netvrdila, "že jsem nemohla jinak"

Ale mohla, sakra mohla...