Ecim,
já se přiznám,že to možná nejvíc vadí mně...děti se s tímasi vždycky nějka vyrovnají, ale pamatujou si to. Mně je ale nejvíc líto, že jsemnepřišla na besídku, že tambyly samy, že jsem tu novou knížku nestihla číst, že jsem zapomněla na Davida s jeho přípravou na seminární práci z něčeho, že jsem Denisovi zapomněla koupit nějakou pomůcku do školy,protože je malá nemocná a já s ní lítal po doktorech...
prostě -já vím,že z toho i profitujou, ale já bych snad ty děti měla nejradši ve 20 letým odstupu, abych to všechno stíhala tak,jak bych si představovala...