Mně někdy přijde, že to s těmi materiálními statky moc dramatizujete. Jako že děti buď mají kdejakou kravinu a smutnej osamělej život nebo plnej barák sourozenců, veselej život a na stole suchej chleba.
Můj syn vůbec neví, co je nějakej životní standard, neposuzuje lidi podle majetku a nechce mít ani věci, který by mít mohl, protože k ničemu podobnýmu není vedenej. Je mu úplně jedno, že někdo má dům a někdo bydlí v garsonce, že má někdo auto a jinej jezdí v MHD. Chodí do normální školy a neslyšela jsem, že by se bavil o tom, co kdo má nebo nemá, kam jezdí, čím jezdí... podle mne tyhle věci řeší rodiče a děti to jen přebírají od nich, v tom je ten problém.