Trochu smutné je jen to, že o tomhle nerozhodují děti, že ony nemají sebemenší vliv na to, zda budou či nebudou mít sourozence. Ne smutné, že by to mělo být jinak, jen takové povzdechnutí.
I když musím říct, že já se pro druhé dítě rozhodla rozumově, ne proto, že bych ho chtěla, cítila jsem se naplněná jedním dítětem, ale proto, že jsem sama sebe i svého prvorozeného odhadla na typ, který nemůže vychovávat, resp. být jedináček. Třetí přišlo tak nějak samo, asi cítilo tu testosteronovou nerovnováku v naší familii

Sama jsem chtěla být vždy jedináček a dlouho jedináčka chtěla. Už ale nejsem dítě, a moje děti potřebují jinou realitu, jim svědčí, že je jich víc. I když se samozřejmě někdy řežou jak koně.