Přidat odpověď
Monty, já si myslím (obecně, prosím, nevztahuj to přímo na sebe a svého syna), že tyhle tendence dělat jen to, co nás baví, a neohlížet se na ostatní, máme v podstatě všichni, ale je otázka, jestli je žádoucí tomu vždy vyhovět.
Tedy když vezmu Tvůj příklad (jen jako příklad, napadlo mě to, jak jsi to napsala, nemyslím to rozhodně jako kritiku, že to děláš špatně), tak kdyby toho sourozence měl a holt se s ním někdy musel dívat i na "dětský" film, který on sám ne tak docela musí, tak by to mohla být docela dobrá škola tolerance - příště by zas ten sourozenec absolvoval něco takového s ním.
Ne že by se člověk musel úmyslně týrat tím, že se pořád v něčem omezuje, ale zkušenost ve stylu "dnes se trochu omezím já kvůli tobě, zítra zas ty kvůli mně" je pro budoucí partnerský a přátelský život k nezaplacení.
Předchozí