Mě bylo dlouho líto mých příbuzných. Jediní široko daleko měli jedináčka, záměrně, a podřídili dceři celý život. Dávali na kroužky, platili tehdy drahý tenis a jiné sporty pro "lepší lidi", dotlačili na medicínu, kde holka 3x zopakovala prvák, než jim všem došlo, že to prostě nepůjde. Nyní je to čtyřicetiletá žena bez vzdělání, pracující všeho všudy 2 roky mezi 20 a 40-cítkou, nemá muže, děti, žije stále s rodiči a všichni lkají nad tím, kde se stala chyba a kdo za to může. Viníka hledají vně své rodiny. Závidí ostatním, že mají víc dětí a docela úspěšné, a jak je to nespravedlivé.
Je mi zvlášť té dcery velmi líto, jak jí zprasili život, a ona se z toho ve 40 už nevyhrabe... až tu její rodiče nebudou, nevím, co bude dělat, důchod nedostane, když nikdy nepracovala.
Ale narodila se se záměrem rodičů "svému jedinému dítěti dopřejeme vše"