Štěpánko, Marťo, jakmile je někdo schopen ublížit malinkým dětem, cíleně je vraždit, tak to je pro mne absolutní zlo, které nechápu a chápat nechci. To je proti všem přirozeným instiktům, instinktům, které nás nutí k tomu, abychom se obětovali pro záchranu těch malých tvorečků, abychom se rozkrájeli na kousky, bude-li to třeba pro jejich dobro. A pak čtu příběhy zavražděných dětí, vidím sochy lidických dětí, často ani ne metrových (tedy batolátka) a cítím tu bezmocnost jejich rodičů, kteří je nedokázali ochránit a zhnusení nad dobou, která dala moc a volnou ruku zrůdám v lidské podobě, které byly schopny spáchat taková zvěrstva. A říkám si, proč ta slušnější většina společnosti tak selhala a toto dopustila? A byla ta většina opravdu o tolik slušnější, než ti vrazi?