No já jsem s tím měla kolem dvacítky docela problém, měla jsem kamarády, ale zapůsobit na chlapa, aby mě balil, to mi nějak nevycházelo. A to jsem docela obstojně vypadající ženská s ucházející ženskou figurou. Ale byla jsem strašně vážná, ne že bych byla za suchara, vtipná jsem byla, to jo, ale ten ksicht byl tak vážnej, tak strašně oduševnělej .
Pak nastal v mém životě zlom, kdy mě situace přinutila přehodnotit všechny možný věci a najednou se ze mě stala bezstarostná veselá osoba s úsměvem na tváři, přestala jsem se hnípat v nesmrtelnosti brouků a tehdy nastala ta změna i v chování chlapů vůči mě, najednou, aniž bych se snažila, jsem byla sexy a žádoucí ženská.
A to bez změny stylu, hader, figury, účesu....prostě tehdy asi šel ze mě strach nebo co .
Ten příjemnej, usměvavej výraz asi dělá divy