To se teď tak říká, s tou "zralostí". Je tím zřejmě myšleno, že dítě, ať má pleny jakékoliv, tak jednoho dne dospěje k tomu, že už je nechce a odloží je. Jak taky jinak a proč ne.
Druhý, s tímhle se nijak nekřížící přístup je založený na tom, že dítě od narození vnímá, že čurá nebo kaká. Je mu to příjemné. Nekontroluje svoji potřebu, ale ví, že se děje. Údajně existuje i reflex, že když cítí na nahém zadečku vzduch, vyčurá se, nebo vykaká. Celkem s tím koresponduje to, že mimino ce často, když ho rozbalíš, počurá. Zrovna tak mimina čurají a kakají většinou v určitých situacích (třeba nevyměšují, když spí), které se dají odhadnout nebo vypozorovat a hodně dětí dává i dobře čitelné signály, že "jde na to". To je zhruba princip BKM.
Když mimino nenecháš pobývat v použité pleně, udrží si původní povědomí i čistotnost, kterou mělo od narození a samo se pak "překvapivě brzy" odplenkuje.
Při jednorázovkách, když se nemění po každém vyčůrání, nebo víceménš po každém, se dítě může "přecvičit" na to, že "záchod si nosí na těle" a blbě se mu chápe, proč by to najednou mělo dělat jinak. Taky se z odplenkovávání v rozpuku období vzdoru může snadno stát mocenský boj.
Prosím, nepište mi "ale moje dítě to má jinak", já vám to věřím, děti jsou skutečně různé a rodiče také, tohle je jen pokus o osvětlení jednoho přístupu, který u nezanedbatelného množství dětí funguje, ale u jiných klidně nemusí,já vím jen, že to fungovalo mně a i jiným lidem. Ne všem.