Levandule, jsem na tom úplně stejěn jako ty. Mám 2 a moc chci třetí. Manžel nechtěl nejdřív vůbec slyšet, taky jsem to obrečela, i jsme se hádali. Pak jsem to pustila z hlavy a začala se soustředit na jiný věci a bum, rozmylsel si to. Teď chceme oba, ale zas to nějak nejde

Různý syndromy 1., prostředního, nejmladšího si nepřipouštím. Prostě každé to dítě si musí svou cestičku vyšlapat, každé to má v něčem těžší a v něčem jednodušší. A čím jich je víc, tím se vzájemně obohacují, utvářejí (i těma rvačkama a hádkama), ale hlavně, nikdy nezůstanou na nic samy.

Tak držím palce, ať se ti sen splní. Na manžela netlač, čas máte, tak třeba si to polehoučku rozmyslí, jako ten můj