Zdravím,

u nás k rozhodování, jestli třetí dítě, nedošlo...Chtěli jsme druhé brzy po prvním a byla z toho dvojčata...tři děti během roku a půl a nám bylo 26 a 27 a nějak nás nelákala představa, že máme vybráno...navíc tři děti nám nevyhovovaly, vždy si dvě hrály spolu a jedna zůstala sama, nejčastěji jako terč pro ty dvě...Tak jsme se dohodli, že bude ještě čtvrté...nejlépe za několik let, až ty tři trochu odrostou...načež jsem zjistila, že jsem těhotná...
Máme čtyři holky, mezi nejstarší a nejmladší jsou čtyři roky, mezi nimi dvojčata...

Čtyři děti mi přijde ideální počet, jen bych radši, kdyby byly dvě brzy po sobě, nejlépe stejného pohlaví a za pár let zase dvě...

Co se týče "syndromu prostředního", zabývají se tím sourozenecké konstelace, je to skoro věda a prostě realita. Samozřejmě má vliv vlastní temperament a výchova, ale základní vzorce chování se dají vysledovat....

A jak zvládáme organizaci? Hodně těžko. Nejmíň řešíme domácnost a uklízení. Heslo bordel v bytě, šťasné dítě, jsme už dávno přijali za vlastní. Tohle je ale věc každého, kde má nastavené hranice a co považuje za bordel...mně třeba mnohem víc vadí, když nejsou věci na svém místě, než neumytá okna nebo neutřený prach....chce to, aby v tomhle byli zejména rodiče zajedno a aby byl úklid záležitost obou....později všech (tedy i dětí).

Mám tři děti na prvním stupni, nejmladší by měla nastoupit do školy v září. Bojím se je nechávat doma samotné a někam samotné pouštět, tak je všude vozím...a kroužků mají hodně, dvojčata chodí každé do jiné třídy, navíc jsou v jiné budově školy než ta nejstarší....
Cesty autem využívám k takovému tomu povídání, probírání, co se stalo, řešení problémů....proto to pro mě není ztracený čas....Doma děláme úkoly, snažím se s každou zvlášť, občas něco hrajeme, občas někam jedeme. Když tři starší odjedou se skautem, má nás ta nejmladší jen pro sebe. Starší má zase nejvíc kroužků, takže si užívá víc toho rozvážení, kdy je v autě jen ona.

Zvládnout se to dá, ale jak děti odrůstají, netoužíme po dalším. Užíváme si každého jejich kroku k samostatnosti, snažíme se je čím dál více zapojovat do povinností jako je uklízení (když se o ně podělí čtyři děti, je to pro ně lepší, než když jsou jen dvě ) a užíváme si (i když často s nervy napnutými) naši smečku....