Iva to napsala pěkně. Porovnávají se a soutěží, ale nijak silně. Já to cíleně nepodporuju, a to paradoxně tím, že obvykle nedostávají stejné věci (a pozornost). Držím se hesla "ne každému stejně, ale každému jak potřebuje".

Ono taky kupovat stejnou věc 3x, to je pakárna (zatímco ve dvou se to spáš ztratí). Takže třeba letos sice měly tři adventní kalendáře (celkem náhodou), ale každý jiný, jeden se sladkostmi (ty byly stejného typu 3 a podělily se) a dva hračkové a taky si je dokázaly ošéfovat. Podobně s oblečením, klidně koupím pěkné triko jen jedné a příště zase jiné, podle toho, jaký se "stav zásob". Na rozdíl od Iviných ještě nejsou úplně stejně velké ;), takže se dědí, ale neznamená to, že mladší chodí výhradně ve zdědeném. Sukně třeba mají všechny tři společné (kromě těch do čkoly pro nejstarší). Hračky jsou společné, občas má některí "svého" plyšáka nebo svou panenku. A pozornost, ta se dělí taky dle potřeb, všechny si naštěstí o ni umí říct, i když někdy třeba "zlobením" - i na to reaguju, onehdá jsem takhle po víkendu agresivních výpadů nechala prostřední jeden den doma ze školky, hodně to pomohlo.