Fandím všem rodičům, kteří se rozhodnou vychovat tři a více dětí a dají do toho potřebnou dávku fyzické i psychické energie. Obdivuji je, protože u sebe jsem vydolovala maximálně na dvě - i když, kdyby nebylo zbytí, určitě všechno se dá zvládnout, když je vůle
Jenom jsem chtěla dodat k tomu, co možná ve své úvaze trochu naťukáváš - v sourozeneckých konstelacích tří dětí ve svém okolí vidím, že prostřední dítě můž mít tak trochu problém - netvrdím, že vždy, ale těch pár příkladů, které vidím, to bohužel potvrzuje. Možná záleží i na věkovém odstupu, ale dala bych si pozor na to, aby prostřední netrpělo pocitem nedoceněnosti a nedostatku pozornosti, který může přerůst až ve vlastní sebestřednost. Ber to jen jako názor k zamyšlení, nikoliv jako pravidlo, že to tak musí být;-)