Dcera je zvyklá být sama doma v době nemoci, při horečkách s ní zůstávám já, on nikdy. Odmítl se o nás starat, když se malá narodila - donutil mě jít do práce v 6ti týdnech maličké... nyní mi vyčítá, že ve mě zůstala hořkost, že je normální, když otcové přilnou k dětem později (rozuměj - po nekolika letech.. malá chodila a mluvila.. když zjistil, že ji miluje). Nyní jsem já matka mrcha co zničila rodinu a on obětavý a milující otec.. jak se to v životě všechno mění..