Tylity,

hlavně se nenech vehnat do situace, že ty budeš nadále zajišťovat vše a on zábavu. Ne aby tě napadlo posílat k němu dceru s vypranými a nachystanými věcmi na celý týden, ne abys v době, kdy je u něj, chodila na třídní schůzky a řešila problémy...

Ale jinak soud a sociální pracovníci jistě přihlédnou k přání dcery. Pokud ale malá chtěla přesně střídat čas předtím, nebude tu střídavou péči chtít?

Víš, chápu, že v okamžiku rozchodu se matka upne na dítě, ale nevím jak dcera na tebe, ale ty mi na ni připadáš trošku moc fixovaná... To dítě už se musí pomaloučku osamostatňovat, aby jednou mohla svobodně a šťastně odkráčet do života a ty abys mohla být milovanou maminkou, kterou ráda navštíví, ráda se jí svěří, ale nebude ji cítit jako kouli u nohy (takové to "maminka mě tak miluje a tak se pro mě obětovala, takže já musím...")

Taky chápu, že tě trápí, jak těžké byly začátky s dcerou jako miminkem a tvou prací, a že otec přišel k dítěti "vypiplanému", ale už to je spousta let... zkus to trošku vypnout, radovat se, co máte s dcerou teď...

A podle mého bys dceři měla říct, že bys chtěla, aby byla s tebou, a pokud si to přeje, že ji v tom podpoříš, ale taky že se nebudeš zlobit, když bude chtít být napůl s tátou.

Přeju ti štěstí i rozum.