Já ti to věřím:). Jen ještě poslední poznámečku a už jdu:). U mých dětí, to co popisuješ, většinou zabere. ALe hodně záleží na situaci, která je vždy jedinečná. Jsou situace, kdy ne. Mám staršího, v tomto směru velmi vytrvalého, který se těžce smiřuje s tím, když něco nejde. A vůbec nejde o to, že by neměl hranice, slůvko NE zná velmi dobře:).
A podstatný rozdíl vidím v tom, že něco jiného je chování k rodičům, těm nejbližším a k cizím.
Navíc tohle je čtyřleťák, ještě dost malý prcek, kde rozum a logika může dost pokulhávat, může to být paličák, kterému jen tak něco nenabulíkuješ, upovídané dítko, které jen tak nezastavíš, leda bys mu pusu zalepila:).