si tak uvědomuju, že jsem kolikrát měla problém věci po dětech udat. Když si to nevzala ségra, tak jsem se setkala s přístupem - "nošené fuj" - a ještě jsem si připadala trapně, že si vůbec troufnu to nabízet. Nakonec jsem v Klubu dvojčat našla maminky, které si to rády vezmou, co se nehodí, posšlou dál, nebo ať to vyhodí. Já vyslovené hnusy vyhodím sama, něco dám do charity (tam skončily např. boty, které kluci nestihli úplně zničit nebo školní aktovky - taktéž pěkné, ale všichni známí prvňáčkům kupovali nové a nebo už rovnou batohy), něco ségře a kamarádkám. Sama jsem nikdy neofrňovala, co mi kdo známý nebo kamarádky nabídly jsem si vzala, po dohodě jsem zánovní věci odkoupila (kočár, kombinézy apod) a když se darované nehodilo nebo bylo třeba z uměliny, tak jsem to vyhodila. vysloveně půjčování zavedeno nemám, nepočítám s tím, že se mi věci vrátí a ani nechci, další dítko jsme již neplánovali. Kdyby ano, schovávala bych si rozhodně nejhezčí nebo oblíbené kousky a nedala nikam a se zbytkem bych "najela do oběhu")....