Je to přesně ten princip - pomalé a systematické ovládání druhého člověka, krok za krokem, až se naprosto změní psychika člověka, ten se jen a jen podřizuje tomu druhému, jeho vůli, aby měl klid.. přestane mít prakticky svou vůli.. navenek to vypadá, že partner je starostlivý člověk, také i třeba je, ale vše musí být podle něho, nepřipustí v podstatě jinou možnost. Ale ten život s ním je nesnesitelný a v mém případě to vedlo až k myšlenkám na ukončení života.. naprosto absurdní situace, kdy jsem bez prášku nemohla usnout a několikrát za noc se budila, přestala jsem mluvit, nerada jsem se vracela z práce domů, ke konci přímo se strachema odporem - a abych to doma zvládala - utíkala jsem k láhvi s vínem.. a vracelo se mi to jako bumerang - podívej, jaká jsi.. ale tohle už mám za sebou, spím bez problémů a alkohol je už také minulost.. stačilo se odstěhovat a začít žít jinak, podle svého.. odejít z toho prostředí a nadechnout se.. utéct z prostředí sobeckosti a despocie.. Já si najenou uvědomila, že když přijde zkrat a já to jednoho dne nezvládnu, něco si udělám, tak manžel jen pokrčí rameny, předvede tragický výraz, aby ho všichni litovali a jen podotkne - už delší dobu byla divná... koukejte, jak jsem chudák dopadl.. a když mě tohle došlo, tak jsem si s údivem řekla, takhle přeci nevypadá láska.. co tady ještě dělám?