Taky bych ti doporučila variantu dvě. Tenhle typ byla moje máma, jenže ta s námi ještě navíc bydlela. Po čase jsem ji už skoro nenáviděla, ačkoli jsem rozumem věděla, že to vážně myslí jen a jen v dobrém. Nebylo to ale ke snesení. Skončilo to, až když jsme se odstěhovali a v souvislosti s tím nastavili jiná pravidla, při návštěvách se už ty dobré rady daly vydržet. Ale nějaká podobně radikální životní změna se u vás asi nepředpokládá?