Nemáme zážitek se zrcadlem, ale s takovým prkýnkem. Švagrovi se to zdálo velmi úsměvné, ale on u toho nebyl a já tenkrát po tom vyvolávání nemohla nějakou dobu vůbec spát. Už bych do toho nešla a od té doby na duchy věřím... A vůbec mi z toho není dobře po těle.
Jednalo se o prkýnko, v kterým údajně je duše člověka, kterej umřel předčasně. V tomhle, co jsme měli půjčené, byl nějaký mladý kluk. Prkýnko v sobě mělo otvor pro tužku, dalo se to na papír, každej na to prkýnko položil jeden prst. Po pozdravu jsme se zeptali, zda je s námi, napsal ano. A takhle jsme se ho mohli na cokoli zeptat a ono to jezdilo a psalo odpovědi. I takové věci, co třeba z nás ze čtyřech u stolu věděl jen jeden. Akorát se ho člověk nesmí ptát, jak zemřel, vždycky na to napíše "neptej se".
Jsem strašnej strašpytel, to o zrcadlech ani nebudu číst, neboť bych pak doma nevydržela :-(