Karavelo, full servis to zase není Už to takhle běží cca 6 let, co jsme se přistěhovali zppátky do Prahy a babi bydlí 4 stanice metrem od nás. Ale dosud to bylo relativně v mezích, jen o kroužcích, občasném hlídání nejmladšího nebo nemocného dítěte. Ale teď je to každodenní záležitost, hledala jsem paní na vyzvedávání dětí a babi to rázně utla. Že žádný cizí člověk, bude pro ně chodit ona, a ať ty peníze dáme jí. Takže jsem kývla, ulehčila jsem si práci s výběrem, ale za cenu nenápadné ale velké změny v rozhodovacích právech v rodině. Nemohu babi považovat a chovat se k ní jako k placené síle, protože ona mi k tomu koupí chleba, počte si s dcerkou ve Slabikáři, donese dětem dobroty...

Nechtěla jsem to rozvádět do detailů, ale pro příklad - přihlásili jsme dítě na letní tábor s programem výlučně pro holky, dcera to hned řekla babičce, a ta se naježila, co je to za pitomý tábor, že jsme se asi zbláznili, že to bude zas nějaká snobárna atd. Manžel na to babi řekl, že to není její věc, ať se do toho nemontuje a necpe to dceři do hlavy. Babi se urazila. Takže dcerka v tom má teď zmatek - neví, jestli na ten tábor má chtít jet nebo ne. Babi to zkoušela ještě i u mě - to fakt jí chcete poslat na ten nesmyslný tábor? Nedělejte to atd.