Cammelio, měli jsme podobnou situaci. Moje mamka bydlela s námi v domě (ale ve vlastním bytě) a když se narodily první dvě děti, byla velmi nadšená a ochotná se jim věnovat, což jsme vítali. Ovšem dost prosazovala svoje názory - ani nám tak nemluvila do našeho života, ale spíš kritizovala výchovu. Já i manžel máme nějakou představu, jak by to mělo vypadat a ona nás permanentně shazovala, a to i před dětmi, když už z toho měly rozum.

Situace se teda vyřešila sama vlivem jiným okolností, mamka teď bydlí jinde, děti vídá tak 1x týdně, ale už pravidelně nehlídá ani neposkytuje jiný servis. Naučili jsme se to zvládat sami a to ještě teď čerstvě máme 3. dítko. Rozhodně to zlepšilo i náš vztah s manželem, jeho to totiž děsně štvalo.

Takže bych možnost 2 určitě preferovala, ale na vašem místě bych zvolila postupné osamostatňování, určitě bych to neutla naráz.