Bude to asi znít tvrdě, ale máme to podobně. Byť rozdíl, že babičky bydlí obě 300 km od nás. Ale byli jsme naučení, když u nás byla tchýně, že jsme si s mužem užívali svobody. Třeba jsme za jeden víkend stihli kino, večeři, návštěvu, procházku bez dětí... Hodně nám to pomáhalo v utužování super vztahu, který s mužem máme a vždy po půlroce denodenního pečování o děti to pro nás byl fantastický oddych a relax... prostě moci jít spolu jen tak bez dětí na rande Posledně mi tu tchýně vyčetla dost nevybíravým způsobem, že dle jejích náboženských měřítek děti vychováváme málo pobožně a kupujeme jim kraviny a vyhazujeme peníze za ptákoviny jako je kino, nějaké pitomé večeře, které si můžeme uvařit doma... scéna byla jako blázen... a začala do toho zatahovat i naše děti. Já jsem zažívala roky rokoucí, kdy moje babička do mě hučela, že máme tátu na houby... takže jsem na tohle opravdu alergická a nehodlám to trpět. Musím říct, že od týhle doby platíme hlídací paní když si chceme někam povyrazit a nebo si hold zvykáme tohle realizovat jen za přítomnosti mojí maminky. S tchýní už nuceně mluvím, ale dost odměřeně. Vím, že je to babička, vychovala mého muže..., tak ji úplně neodstříhneme, ale že přestřelila a nebudeme jí to trpět to pochopit musí. Už to tu párkrát bylo a nabírá to na síle.
Ono je to těžké - mít pocit nesvobody jen z důvodu úcty k rodičům v dospělosti v době osamostatnění e dětí, to mi přijde zcestné