Vokounko, díky, i za vlastní zkušenost, to zní rozumně.

Ono bude možná nejlepší, když se do toho s manželem vložíme oba. Já si nejdřív vezmu ženskou stránku věci - promluvím s babi, že její způsob pomoci nám velice zhoršil vztahy s manželem, a že bych nechtěla, aby se nám kvůli její dobré vůli nám pomoci manželství zcela rozpadlo. A že v takovém případě raději zvolím variantu cizí paní na hlídání, protože já se svým mužem zůstat chci. A babi bude mít volné ruce pro sebe, občasné pohlídání podle potřeby, rádi jí dáme děti k ní domů, ale jinak chceme žít sami za své (orazně řečeno) Myslím, že na to by mohla slyšet.

Muž diplomaticky mluvit nebude, s tím nepočítám, ale pokud bude babi už vědět, o co jde, bude k tomu snad přistupovat s pochopením. Koneckonců ona náturu svého syna zná, takže by ji spíš překvapilo, kdyby jednal v rukavičkách.

Ale tu paní na hlídání si asi budeme muset sehnat, už pro pocit nezávislosti na prarodičích, možná že i ten holý fakt udělá zázraky.
Mluvila jsem o tom se sestrou (dělá rodinnou terapii), a ta mi poradila, že při rozhovoru máme babičce předložit "sendvič" - pochválit a vyzdvihnout, co oceňujeme, potom dát vrstvu toho, co bychom chtěli změnit, a nakonec opět něco příjemného, co babi potěší a utvrdí v tom, že přes všechny výhrady ji máme moc rádi a nechceme se s ní rozhádat.

A s nevyžádanými nákupy to udělám tak, že babičce zaplatím jen to, co jsem si objednala, ostatní ať si veme domů. Jiným způsobem se to asi nedá neučit, aby nám přestala nosit výhodné sýry z akce, které nikomu nechutnají, zásobu nedobrých čajů, protože na ně byla sleva 20% apod.