ano,tomuhle už rozumím jinak-rozdělit dle potřeb.Jenomže dle zákona existuje společné jmění manželů,což neznamená nic jiného že co je moje to je tvoje.Ale když vydělám těch 150 000 a vím že je potřebné dát manželce jenom 60 000,aby rodina nestrádala a mohla si ještě naopak něco užít,tak by to mělo být dostačující,ne?Ten argument že děti jsou obou se mi moc nelíbí-ano,máš pravdu,děti jsou obou,ale když chlap odejde od rodiny,a kašle na děti(a těch případů je víc než dost),tak už to jsou děti jenom matky?Dobře,tak já jsem předešlý příspěvek psala z pozice chlapa.Nyní to otočím a napíšu opačně.Jsem ženská s manželem a dvěma dětma,mám nějaký příjem,který by tedy měl dle zákona o SJM patřit i manželovi,nebo tedy rodině,což je samozřejmě i manžel.Vezměme si situaci že manžel je bez práce,já mám možnost lukrativního zaměstnání takže jsme si vyměnili role a manžel pečuje o děti,já dávám všechny prachy třeba na společné konto.A jednoho krásného dne mi manžel oznámí,že odchází k těhotné milence a jelikož oni budou potřebovat peníze na plínky a na kočárek,tak si dovolil konto vybrat,protože ty peníze jsou přece jeho(=taky jeho).Takže já,jelikož jsem veškeré příjmy odevzdávala do rodiny,mám holou prdel a nemám s dětma kam jít,nemám na byt ani na azylák,takže děti dám do děcáku,do doby než se finančně vzpamatuju,protože jsem v zájmu SJM a nevím čeho ještě všechno odevzdala manželovi.Takže já jsem prostě pro,aby každý dával skutečně podle potřeb s tím,že se zbytkem peněz si každý naloží jak uzná za vhodné(nyní nemluvím o rodinách kde jsou ještě v mínusu,vydělají třicet a potřebují padesát).Žádným zákonem o SJM bych to neupravovala.Ono to tak v praxi stejně je.Nikdo mě nemůže donutit,když vydělám třicet,abych třicet odevzdala.Jinak pokládám za samozřejmé že částka musí být adekvátní,když někdo vydělá třicet tisíc a do rodiny dá dva tisíce,tak to zrovna moc fajn není.Ale když vydělám třicet a dám dvacet dva,jelikož je to dostačující,a zbytek je prostě můj,tak mi nikdo nemůže nic.Proto mě jaksi uniká smysluplnost zákona o SJM.