Možné to je, aby kdokoli umřel doma. Předpokládám tedy, že se mluví o člověku, který je v konečné fázi svého onemocnění, u něhož už není rozumná naděje na další léčbu. Popřípadě on si už tu další léčbu nepřeje a chce radši umřít.
Proč ne, žádný zákon tomu nebrání. Mnoho okolností, které se s tím pojí už tady padlo.
Asi nejdůležitější je to, aby s tím počítal ten umírající člověk a aby s tím počítala jeho rodina. Aby věděli, že je čas roztrhování a sšívání, čas rození a čas umírání. A to ne na úrovni jednoho kývnutí hlavou u doktora, který jim říká, že maminka je těžce nemocná a dlouho tu nebude. Tyhle informace dost kloužou po povrchu. Myslím takové to uvědomění, kdy s tím v myšlenkách počítá, je schopen o tom mluvit, přemýšlet. Takové to spojení - maminka je nemocná ( a nenaskočí doktor> nemocnice atd ) ale je nemocná a umírá, safra, musím si opatřit takové ty osvěžující tamponky na špejli, abych jí mohl vytírat pusu, kdyby nemohla pít.
A aby o tom mluvili spolu, aby věděli a to tak, že jasně, že chtějí spolu tou cestou projít, i když to nebude třeba nic moc. Aby jeden nedělal s "ohledem" na druhého věci, které ani jeden z nich vlastně nechce.
Nemusí na to každý mít, ale pokud se nepřipraví, nebude na to mít skoro určitě (resp bude to mít o moc těžší)
Pak už naváže podpora institucí - počínaje od informací. Člověk se snadno doví, co si má vzít na dovolenou do Egypta, co má mít doma k ošetřování nepohyblivého člověka, to se hledá hůř.
Podpora formou zapůjčení věcí domů - třeba vysokou postel, nebo udělátka na polohování.
Podpora formou pomoci - homecare atd Práce 24/7 vysává
Podpora od nemocnice, obvoďáka - léky ve vhodné formě a vhodném dávkování. Odstranění té nekonečné zabedněnosti, kdy se někteří lékaři brání předepisování opiátů indikovaným pacientům s odkazem "abychom z něj neudělali feťáka"
No a trpělivost