Přidat odpověď
Jasně. Moje babičky existovaly, a u jedné to bylo asi tak vše. I můj vztah byl pak podobný, prostě existoval, nějaký příbuzenský, toť vše. Vztah k někomu, s kým netrávíš ani chvilku, může být těžko jiný. Vztah neexistuje nějak sám od sebe, je založen na citech, zážitcích, společném čase.
Dítě nebude milovat babičku, kterou vidí jednou za 2 roky na oslavě, jen proto, že jeden z rodiů s ní má společné DNA.
Moje děti jednu babičku taky mají. 300 km daleko.
Předchozí