Maruško,
v jakési knize radili zhruba následující:
Klidně a o samotě (tedy bez dětí a dalších lidí) říci, že o tom víš. Že se ti to nelíbí a že nechceš, aby to pokračovalo. Že je na něm, co teď udělá. Že když bude doma, budeš počítat s tím, že chce zůstat. A taky bez vyhrožování co nejklidněji oznámit, že kdyby v tom pokračoval, tak s ním asi nebudeš chtít žít.
Nežádat po manželovi žádná prohlášení ani plány a rozhodnutí. Pokud začne i něco říkat, tak se to spíš snažit utnout ve smyslu, že slova teď ničemu nepomohou. Že důležité je to, co Tvůj manžel bude teď skutečně dělat.
A s tím rozhovor skončit a pokud to není nutné, nevracet se k tomu.

Já jsme se zhruba řídila výše uvedeným a náš vztah to celé ustál. Ale rozhodně to není univerzální návod, nikdo neví, co přesně je v té konkrétní situaci nejlepší. Vždycky je to trochu střelba naslepo.

A k tomu, co popisuješ o sms - přijde mi, že opilý manžel asi vědomě nechtěl, aby ses to dozvěděla (co ale chtěl podvědomě - to už je možná jiná). A teď neví a bojí se, co Ty uděláš. A je to opravdu na Tobě, nemusíš dělat nic, můžeš s ním klidně hovořit, nebo mu sbalit kufr. Důležité je asi nejspíš to, abys udělala to, co je Tobě nejbližší a vnímáš to jako nejlepší řešení.
Hodně sil, Z.