Já právě nepatřím k těm,které by ječeli a dělali scény.Naposledy před Vánoci,kdy kvůli nevyprané mikině(přestože má spoustu jiných)na mě ječel že jsem pí...a krá...a že mě má dost,že lituje že se mnou kdy měl děti,tak pak jsem mu večer když holky spali napsala,jestli za mnou může do obýváku.Přišel a říkám,jestli ho něco trápí,když se chová tak škaredě,tak že ne.Ještě jsem mu řekla,že jestli tedy se mnou nechce být,tak že at to jen řekne a já nás sbalím a v tichosti se rozejdeme...to nechtěl a slíbil,že se bude snažit,aby se choval lépe.Ale bohužel krátce po novém roce jsem mu špatně pomáhala při sestavování skřínky a bylo to tu zase to nadávání.Začli mi tect slzy a prosila ho,at to udělá s nějakým kamarádem,tak mi jen řekl,že jestli budu ještě řvát a dělat scény,tak vezme nůž a zabije mě(a na ten výraz v očích bohužel taky nikdy nezapomenu).Jak se mu něco nelíbí,tak se z něho stává blázen,proto se ho tak bojím...aby něco nebylo špatně...a ted s ním mám řešit jeho nevěru...já určitě v klidu budu.