Kdyby mi můj syn udělal nyní to, co já své matce před 19 lety, budu babičkou těsně po 40.
Sice myšlenka na externí děťátko je lákavá (a buchty peču výborné i bez statusu "babička"), zcela jistě bych se nevzdala svých zájmů jako je sport, cestování, zajímavá a náročná práce. A nezačala bych nosit šatovou zástěru a šátek.

Tak jen doufám, že syn bude rozumnější a ještě pár let počká .
Nerada bych prošvihla šancí být babičkou jen proto, že se na to ještě necítím. Jako tomu bylo u mé matky. Babičkovství si užívá až u svého posledního vnoučka, který se narodil, když jí bylo 55.
Prvním vnoučkům byla jen přísnou a nehlídací "matkou", která při občasných návštěvách musela napravovat naše (tj. moje a švagrové) chyby ve výchově.