když se nevidíme, tak o ničem, když se sejdeme tak o čemkoli.....
Většinou jsem plná emocí z cesty (jejich město je věčně rozkopané a samá objížďka, sníh neuklizený..... radost), tak to tam vybalím , pak se uklidním a zeptám se na něco jí, aby měla o čem povídat - většinou úvodní je jakou má směnu protože od podzima má novou práci, 3směnný provoz, a pořád jim to přehazujou a prohazujou třeba i uprostřed týdne, takže nějaké stabilní střídání těch směn nemá abych si to mohla pamatovat. Tak mi poví co u nich v práci nového, co o víkendu - kde byli na výletě (jezdí s tátou spolu nebo se známýma na výšlapy), pak zas něco o mých dětech, občas něco potřebuju spravit/zašít tak ji o to poprosím, někdy přivezu já buchtu, někdy dělá ona, dost toho nakecají i děti.
Táta toho moc nenapovídá, a jemu se teda taky nějak extra nesvěřuju, resp. jsou témata který s ním probírat nechci protože vím že by mi "radil". Mamka to tak nějak nehrotí.
Je fakt že máma když se rozpovídá, tak se musí "zpětnou vazbou" dopátrávat o kom/čem je vlastně řeč, protože umí dát do jedný věty i tři nesouvisející věci a používá hodně "tóóó", "tééén", "tamto" a takový určitosti )