Jaani, to by mne tak neštvalo, nakonec, někdo by musel sekat trávu, opravovat plot, místo na bydlení tu je ))
Tedy jeden pokoj. Manžela si chci ponechat - výhledově tak dalších 30 let, kdyby Bůh dal...

Horší by bylo to vyplácení s tou hypoškou za hrbem, co refinancujeme. U nás jsou ty karty docela jasné a rozdané. Manžela miluju, příjmy má, ale ten úvazek je vlastně můj. Netěší mne - ani radost nemám, ale jiná cesta za vlastním nezávislým bydlením podle našich představ se prostě nenašla.

Manžel je inteligentní, vzdělaný, ale prostě představa, že zase nic nemá je pro něj tak nějak chlapsky složitá, on to vstřebá...

Děti nijak nepokrátil, opravdu ne, všichni obdrželi startovní pozici ve smyslu vlastní byt. Malý, ale vlastní.