Je to samozřejmě případ od případu.
My se množíne ve zhruba dvacetiletých intervalech, takže pokud bych měla být babičkou v důchodu, měl by můj syn první dítě ve 45 letech.
To bych snad nechtěla..

I tak plánuji porušit jeden ze zavedných modelů naší rodiny - a to, že každý dospělý se o sebe stará sám, i o své děti. Mým rodičům nikdo s ničím nepomohl (hlídání, finance či jiná pomoc), stejně se oni stavěli ke mně.
Na roli babičky se moc těším, dost možná proto, že bohužel nemám tolik dětí, na kolik jsem "nastavena".
Ale nemuselo by to být zas tak brzo..