Hanko, nezlob se na mě, ale tohle zní strašně sobecky.

Babičky už mají "odmakáno" a nemusely by teoreticky dělat vůbec nic. Vyčítat jim, že si dovolí mít vlastní život a vyhrožovat penziónem pro důchodce, to mi přijde trochu dost silné kafe.

Mně se nelíbí přístup "pořídím si děti, ale z větší či menší části se starejte někdo jiný, a když se nestaráte, jste hnusní sobci a všichni se na vás vykašlou a nikdo vás nebude mít rád."

Vím, že ne všichni prarodiče jsou ideální a že jsou i lidé, se kterými se prostě vyjít nedá, i kdyby se mladí sebevíc snažili. A je taky jasné, že vnoučata budou mít asi lepší vztah k tomu, kdo se o ně zajímal, často se s nimi vídal a choval se k nim hezky.

Ale u víceméně normálních lidí mohou vztah prarodiče - vnoučata hodně ovlivnit i rodiče - jak se k prarodičům chovají a k čemu vedou své děti. Já mám opravdu štěstí, že moji pěstouni fungují v tomto směru i v porovnání s mnohými vlastními rodiči nadstandardně. Snažíme se je nezatěžovat nad nutnou míru - vodění do školy, školky i kroužků si obstaráváme sami, ale vím, že pokud bychom ani jeden nemohl, tak by ochotně zaskočili, a moc si toho cením. Stejně tak jsme vděční za hlídání večer, abychom mohli někam spolu vyrazit.

Jsme za to opravdu vděční moc, protože třeba tady vidím, že to není zdaleka běžné ani v úplných rodinách, snažíme se jim to dávat najevo a taky se snažíme to vštěpovat dětem krom toho, co samy vidí - tj. připomenout, že ten svetříček pro ně pletla babička s láskou atd.

Ale v životě bych si ani jako vlastní dcera nedovolila, kdyby to neposkytovali, jim to nějak vyčítat nebo se za to na ně zlobit.