Limai - moc dobre vim o cem mluvis, sama si tim prochazim, zatim az na jeden prohresek nejsem ve sparech exekutoru, dari se mi zvladat to splatit, ale je to sakra tezke, kdyz je clovek na rodicaku, musela jsem se tedka od eldna vratit na plny uvazek, maleho vidim jen po vikendech nebo po vecerech, je to moje dan za blbost. holt verila jsem, sla jsem do tohoze budu mit spolecny domov, rodinu apod. jedine co z toho mam je milion kč dluhu, spatky temer 20tis mesicne a milovaneho Alexe, partner je chlap na baterky, ktery nechce delat, lze a doufa, ze ho budu zivit. je mi z nej nanic, ale tak ci tak, bojuju a budu bojovat, dokud to jen pujde, ale je to sakra narocne. jeste to musim zvladnout dva roky. ale beru to tak, ze jsem si to zavinila sama, tak si i holt musim vzit zodpovednost za toto a hledat brigady, prace a proste platit a platit. Nastesti se daji domlouvat splatkove kalendare a daji se domlouvat i dalsi veci, v dnesni dobe je dulezite komunikovat. Ale vim, je to tezky a cloveku se chce obcas dost brecet. Ale vydrz, pak to bude stat za to.