Taky jsem zažila, díky matce... V roce 1996 nás postihli dost velké povodně, vyplavili nám dům, celý jsme ho museli rekonstruovat.. asi někdy v té době začali matčiny půjčky, o kterých nikdo neměl tušení a o kterých jsme se dozvěděli až o pár let později... Po narození prvního syna jsem byla sama a zůstala u rodičů. V době, kdy měl syn půl roku, v létě, přišel dopis od exekutora, že nejsou zaplacené popelnice, blbých pár stokorun a díky poplatkům se to vyšplhalo na 14 000 Kč... Asi den poté nám přišli kvůli neplacení odpojit elektriku, měsíc později nám odpojili i plyn... Pak začaly chodit dopisy o neplacení půjček, chodili k nám vymahači dluhů, matka měla půjčky na všechny možné členy rodiny - na mě, sestru, obě babičky, tetu, strejdu... Když na to přišel táta, zuřil, ale protože je to dobrák, začal dluhy platit z výplaty + do dnešní doby jezdí každý den po práci ještě na vedlejšák, aby bylo z čeho žít... Dodnes nikdo neví, na co máti ty půjčky má, nikomu nikdy neřekla ani slovo, táta už několikrát vyhrožoval rozvodem, dokonce několikrát ze zoufalství brečel, což u něj není běžné, každý den se hádali... Když už se zdálo, že se matka konečně uklidnila, přišel nedávno další dopis, ohledně další půjčky a to na dost vysokou částku a další dopis od exekutora, tentokrát na zabavení domu a pozemků... Táta už je z toho fakt vyřízený, z výplaty mu odchází naprosto všechno na půjčky a ještě je v mínusu, každý den pracuje až do večera i po hl. zaměstnání, aby měli vůbec nějaké peníze... Teď shání peníze, kde se dá, aby jim exekutoři nesebrali dům, protože tam ještě stále žije nejmladší sestra, která letos maturuje a on sám se na tom domě dost nadřel...Do toho mu umírá jeho táta, je na tom hodně zle, takže to tátovi taky zrovna nepřidá... se sestrama to stále řešíme, sháníme peníze, kde se dá, aby byl aspoň táta z toho venku, protože matku to nechává naprosto v klidu... a táta si tohle prostě nezaslouží... Jenže z tohohle není cesta ven, jakmile se splatí jedna věc, matka si vezme další půjčku...