Průser je, když se do dluhové pasti dostane člověk ne vlastní vinou.
Brácha byl OSVČ a podnikal. Jeden z jeho věřitelů ho poslal do konkursu. Správce konkursní podstaty - placený bráchou za to, že ho ožebračí - mu prodal nemovitost, ve které měl prodejnu. Protože pozdě podal daňové přiznání a pozdě zaplatil daň z nemovitosti (mimochodem ta daň byla ve výši třetiny příjmu, ale protože firma nepodnikala a neměla žádné náklady, nebylo možno daň uplatnit do nákladů. Brácha tím vyletěl do nejvyšší daňové sazby daně z příjmu a daň pak tvořila cca 30% prodejní ceny!!!), vypálil na to berňák penále. Brácha za nic nemohl, účtem nesměl ze zákona disponovat, to mohl jedině správce konkursní podstaty. Přesto berňák uznal, že to je tak dobře. Dluh vůči berňáku je dneska kolem miliónu a roste astronomickou rychlostí. Do konce bráchova života absolutně nezaplatitelné.