Pearl,

byla jsem na tom kdysi stejně jako Ty. Navíc mi to vůbec nevadilo, pocit žízně jsem neměla, jen výjimečně. Naučila jsem se to tak, že mám při sobě stále petku s kupovanou vodou (1,5 l). Je lepší než z kohoutku, mám přehled, kolik jsem toho vypila. Největší problém jsem měla se změnou přístupu. V okamžiku, kdy jsem věděla, že musím pít, se dostavil odpor. Když jsem toto omezení zrušila, obrátilo se to. Voda mi začala chutnat. Díky tomu jsem se trochu zaměřila i na změnu stravy a cítila jsem na sobě, že se mé tělo začíná čistit, což se projevilo velmi příznivým efektem na pleti, obzvláště pak v obličeji. Dnes vypiju bez problémů 2x1,5 l. Kdyby mi někdo řekl v začátcích, že to dokážu, poklepu si na čelo. Syn mé pití "odkoukal", zapojil se taky, i když ne tolik, co já, ale aspoň nelábe výhradně sladké šťávy.
Jediný nepříznivý následek to má - stále musím mít po ruce záchod. Když není, kapík trpím a omezuji se....