Přidat odpověď
Mám syna s vývojovou dysfázií, poprvní toto slovo přede mnou řekla logopedka až skoro ve 4,6 letech, kdy si byla naprosto jistá, do té doby všichni operovali s pojmem opožděný nástup řeči.
Nechala jsem všemu volný průběh skoro do 4 let, ale to, že není úplně v pořádku bylo jisté již na tříleté prohlídce u dětské doktorky. Syn si od malička dovedl pěkně v klidu hrát, reagoval na jakékoliv podněty, nebránil se malování-úroveň do 3,5 let jen čáranice, bylo vidět, že slyší, chápe, rozumí, jen mluvil maličko máma, táta, pápá, bagr, ne a hlavně spoustu citoslovců a vymyšlených slov, které jsme se naučili postupně, co znamenají. Po 3. roce věku konečně začal přidávat nová slova, těžce jsme ho přeučovali správnou výslovnost jeho výmyslů, aby mu rozuměli i ostatní, opakovat nechtěl nikdy, neměl žádnou vnitřní potřebu, tudíž si jazyk nemohl ani nijak procvičovat. Ve 3,5 letech začal skládat věty, 2 měsíce před 4. narozeninami jsem cítila, že je schopen spolupracovat v nějakém nácviku a začli jsme chodit na logopedii. Měl dost ztuhlé obličejové svaly a jazyk, až jsme vše cvičením uvolnili a uvolnila se mu ruka malováním na velkou tabuli, vše po 4. narozeninách strašně poskočilo. Za 5 měsíců bude mít 5 a je mu slušně rozumnět, už neumí vůbec jen r, ř a c, pilujeme sykavky. Špatně používá občas předložky, vynechává jsem, jsi apod. Takže z toho, co bylo před rokem, obrovský pokrok, to prakticky mluvil jen v samohláskách a doplňoval písmeny m a p, uměl říct třeba k, ale ve slovech to písmeno vynechával. Uaie=rukavice pro představu. Máme za sebou 2 vyšetření u psycholožky, až na to mluvení je naštěstí v pořádku.
Předchozí