No velmi zajimava diskuse... ale uprimne, vetsina z Vas nema s adopci mnoho zkusenosti...
Jsem matka 2 adoptovanych deti, proto si dovolim pisatelce par sloc:
1) s manzelem MUSITE byt za jedno, nelze ho nicim "presvedcit" a vase odhodlani bude mnohokrat proverovano (psychology, soc. pracovnicemi apod.)
2) pokud dite prijmete, musite ho prijmout se vsim vsudy, i s jeho problemy, ktere si nese a verte, bude jich opravdu hodne. Jsou to deti opustene, nechtene, citove deprivovane a to sebou nese hooodne problemu. Necekejte, ze si domu privezete detatko(jedno jak stare a jake barvy pleti) a ono bude stastne a bude Vam opetovat Vasi lasku a city, ze vam bude rozumet, to tedy rozhodne necekejte.
3) V DD je mnoho deti, ne vsechny jsou vhodne k adopci, nektere jsou vhodne do pestounske pece - mozna bych ve Vasem pripade zvazila pestounstvi
4)DD muzete navstivit, ale pristup se zde velmi lisi, nekde jsou vstricnejsi, nekde ne. Je ale potreba si uvedomit, ze praxe a ze zakona je dane, ze deti prideluje KU na zaklade Vasi zadosti a provereni. Tzn. ze se prideluje dite k rodicum, nikoliv opacne. Tzn. nejdriv musite projit proverovanim (jake dite si predstavujete, jaka je mira vasi tolerance, dale budou proverovat vse bydleni, finance, zdravotni stav apod.), dale Vas ceka pohovor s psychologem a psychotesty, a nakonec tzv, pripravka, kde se pokusi Vas na vse pripravit... az tim projdete, budete teprve zarazeni do registru zadatelu, trva to priblizne rok a pak jen cekate....

Tim jsem chtela rici, ze vas odhodlani a odhodlani Vaseho manzela musi byt opravdu na silnych zakladech, abyste to vse zvladli. Nejen v pripravne fazi, ale i potom, az si dite osvojite a budete resit jeho problemy, jeho minulost apod.

Preji hodne stesti a drzim palce