Kopřivo, samozřejmě že máš pravdu, ovšem vždy záleží, co od čeho očekáváš.
Já neměla ani u sebe, ani u syna nějaké velké ambice, pokud bude chtít se třeba hudbou živit a bude dobrý, namotivuju ho buď já, nebo on sám, na častější cvičení.
Zatím je prostě dobrý, více než dobrý, ale nějak tomu nepropadl, dělá to prostě jako kroužek, ale extra ho to nezajímá. Kdyby cvičil každý den, už dávno skončil, odradilo by ho to. A to teď nechceme.

Manžel se nějakou dobu hudbou živil, jeho rodina je více hudební, mě to nikdy nebavilo. Mě bavilo to, že jsem dobrá, ne hudba samotná. A být nejlepší v kraji či druhá v republice je slušný výkon na lempla, jako jsem já

Učitelka obrečela, že nejdu na konzervatoř, ale pro mě to víc než koníček nikdy nebyl... možná to byla škoda, možná jsem mohla být dobrá, ale poslední rok už jsem trpěla a neudělala ani notu nad rámec výuky, jen kvůli úctě k učitelce jsem neskončila před závěrečným koncertem.

Takže záleží, co si od toho rodič slibuje, a jaké je dítě. I s průměrným cvičením lze být dobrý v porovnání s ostatními. Pravda, v porovnání se svými možnostmi je to nedostatečné...