uplne Te chapu a nebudu se Ti ani posmivat, ani Ti predhazovat spatne koncici pribehy.
Na zacatku musi byt velke srdce, pak ale musi prijit zdravy rozum a samozrejme ohled na vsechny, kterych se to tyka.
Premlouvat parnera/manzela nema smysl, bud musi chtit sam a nebo to dle meho nema smysl. Jak uz tu mnohokrat bylo napsano, prijeti ditka neni prochazka ruzovym sadem a partnersky vztah to notne proveri.
My s manzelem uvazujeme o PP, adopce je pro "detne" pary opravdu bez sance, mame vse vyplnene, jen to podat. Pak nas ceka faze proverovani a konec nechavam otevreny, netusim kam se behem teto faze nase nazory a city posunou.
Byt Tebou se uklidnim, nic Ti neutika, manzela se za nejaky cas muzes zeptat znovu nebo treba prekvapi a prijde s tim sam. Uzivej si vlastnich deti, pokud mas dost casu, chuti, energie, existuje spousta moznosti dobrovolnicke prace. Dej si cas na rozmyslenou, na diskusi s celou rodinou (dcerky, prarodice), na diskusi s lidmi co uz maji deti v adopci ci PP. Je to opravdu hodne zavazne rozhodnuti na to, aby to bylo "hned a ted". Drzim palce