tak úplně neporadím, ale můžu ti dát náhled z druhé strany. Ve třídě školky kam chodí dcera je jeden takový klučina. Divoký co se týče pohybu, má některé zvláštní zvyky které se ostatním dětem nelíbí/bojí se jich, je hodně kontaktní, též hodně hlasitý. Dcera kvůli němu chodila hodně uplakaná. Nevím proč si ji vybral, jednu dobu to bylo denně - že ji hladil, že ji objímal atd. Dcera je naopak hooodně nekontaktní typ, nesnáší různé "ošmatlávání" byť je myšleno v dobrém. Ale jelikož na tom byla zhruba stejně výškově a váhově jako onen kluk a navíc je taky docela prudká, často se bitkařili navzájem. On k ní šel s tím svým výrazem v očích a ona mu preventivně jednu střelila atd... těžko poznat "kdo si začal" říkaly učitelky. Ale jak jsme měli vysvětlit dceři, která konflikty nevyhledávala (kdyby si jí nevšímal, byla by šťastná jak blecha), že on "za to nemůže" (prý skutečně nemůže, také má jistou formu poruchy, to jsme se ale dozvěděli až o 1,5 roku později). Víš jak je nepříjemné to vysvětlování dítěti ať se nebrání hrubě i když jí se to nelíbí, ona si nezačala, ale on si to nenechá vysvětlit? Když chodila se škrábancema v obličeji, když večer brečela že ráno nechce jít do školky? Neříkám že jsme si nějak hystericky stěžovali, ale ptali jsme se na něj často, jedno nám to nebylo.

Myslím že je fér vůči ostatním rodičům jít s kartami ven, říct že víte jaký váš syn je, a co pro to děláte aby to v kolektivu líp zvládal. Základ jsou samozřejmě ty učitelky, ty u nás zafungovaly, nejdříve tedy jen jako "oddělovač" od konkrétních dětí které si nepřály být s daným hochem v kontaktu, potom ty v další třídě teda pokročily dál a snažily se najít způsob jak vyjít i s klukem i s celou skupinou zároveň. A bylo to vzájemné - ony doporučily rodičům poradnu, ti tam šli a přinesli zpět do školky výsledek a rady.