Já coby věřící věřím tak, že člověk když umře, tak už vůbec nic není. Ale bude až po druhé přijde na zem Ježíš Kristus. Osobně se těším na tohle shledání a pevně doufám, že uvidím ty kteří odešli dřív než jsem se s nimi stihla rozloučit...
Moc hezké se mi zdá, že nejlepší kamarád dědečka mého muže si vyprosil v závěti, aby měl hrob poblíž kamaráda, aby až jednou bude ten druhý příchod, na který jeho kamarád čekal, aby ho uviděl...
Smířit se se smrtí někoho blízkého je těžké ne-li nejtěžší. U mě se to střídá- tatínek mi nečekaně před skoro osmi lety zemřel když jsem byla skoro v 6. měsíci těhu s první dcerou a do dnes kouknu na sebe do zrcadla, kouknu na dcerky oči a vidím tátu a často mi v hlavě vyskočí proč zrovna on... ale vím, že to není dobré, protože mi to neprospívá a tátu stejně nevrátím... časem to snad ustoupí a nebude mě to stále tak bolet