... no škoda,že se tu nějak nesejdeme, já to vždycky jednou za čas zkusím, pak se pár dní koukám na odezvy a když vidím nic, tak si říkám, abych netrpěla samomluvou, což normálně trpím tady doma , tak toho radši nechám. A pak najednou takových příspěvků...
Naše Vánoce byly asi poslední, kdy se věřilo na Ježíška. Eliška sice prohlašovala, že to chápe, že některý dárky si dáváme sami, ale něco taky nosí Ježíšek, otázkou je, jestli i ta její víra není spíš přání. Tak jsem to měla taky. Nejdřív jsem si zoufale přála, aby opravdu existoval, neboť jsem rychle pochopila že v opačném případě nebudou splněny mé požadavky a pak už jsem jen tak hrála s rodiči hru na vánoce. Ale pořád je to hezký. I po tolika letech mě vánoce stále baví.
A jak jste to zvládli Vy?